A: "Co si dáš k večeři?"
B: "Mě je to docela jedno, co uvaříš, to sním."
A: "S tím už přestaň, snad víš, na co máš chuť, ne?"
B: "Jo chuť... Tak to bych si dal třeba biftek na zeleným pepři a opečený brambory s fazolkama..."
A: "Hele, já tu nemám čas na blbosti, zatímco ty jsi přijel z práce až v sedm večer, já už stačila napsat s dětmi úkoly, uklidit nákup a vyprat prádlo. Tak řekni, co si dáš k večeři."
B: "No vždyť jsem ti to řekl, já mám chuť na biftek na zeleným pepři a ..."
A: "Hele, já na to fakt nemám náladu, nemůžeš někdy říct něco normálního?"
B: "No dobře, pak bych tedy měl chuť na bramborák."
A: "V půl osmý večer? Ty jsi se snad zbláznil. A stejně nemáme brambory. Kdyby jsi přišel domu dřív, mohl jsi je koupit!"
B: "Já bych je klidně koupil i v těch sedm, vždyt v supermarketu mají do devíti, stačilo aby jsi mi to řekla."
A: "Proč bys je prosim tě kupoval ty, brambory vždycky kupuju já, odjakživa. Navíc jsme je měli včera, tak je přece nebudeme žrát každej den."
B: "No já jen, že jsi se ptala na co mám ..."
A: "Nech už toho prosim tě, jseš s tim ...že jsi se ptala... už trapnej. Naposledy se tě ptám, co si dáš k večeři."
B: "A z čeho si můžu vybrat?"
A: "No to seš celej ty. Já se tě zeptám a ty mi odpovíš otázkou."
B: "No... tak tedy..., co třeba tousty..."
A: "Ty bys byl schopnej mi sežrat toustovej chleba, když víš, že je jedinej, po kterým nemám zacpu? K večeři ti udělám buď špagety nebo ohřeju nějakou omáčku a maso z mrazáku. Konečně se už rozhodni."
B: "Tak já bych si... asi... dal..., no třeba tu omáčku, tu jsem už dlouho neměl."
A: "Omáčku, jo? A proč si nedáš špagety."
B: "Dobře, udělej mi špagety."
A: "No konečně, z tebe taky něco dostat. Chceš na ty špagety sýr?"
B: "Nechci, vždyť víš, že si ho na špagety už leta nedávam."
A: "No to je zvláštní, já se ženu dneska extra pro sýr na tvoje špagety a ty mi nakonec řekneš, že si ho už na špagety nedáváš. To by mě zajímalo, jak dlouho."
B: "Už deset let miláčku, to jsem tě jeste neznal, když jsem si naposledy na špagety sýr dal."
A: "Takže já ti teď v osm večer udělám špagety. Já je teda nebudu, děti taky ne, takže je budeš jíst sám. A přitom jsi si klidne mohl dát tu omáčku z mrazáku."
B: "To mohl, klidně, proč ne - tak mi ji dej?"
A: "No vidíš, kdyby jsi to řekl hned, nemuseli jsme tady půl hodiny šaškovat a já z tebe nemusela tahat co si dáš!" ...
A: "Tak tady máš tu svoji omáčku a maso. To jsem jen zvědavá, co budu dělat s tím sýrem."

F : Dala bych si chipsy.
M: Nejez to, zase budeš brecet, jak vypadáš.
F: Jak vypadám?
M: No jak bys vypadala.
F: To se tě práve ptám. Ptal ses mě, jak vypadám.
M: Já že se tě ptal? Mně je to přece jedno.
F: Tobě je jedno jak vypadám?
M: Ale není mi to jedno, co furt máš?
F: Já nic nemám, jen že jsi říkal, že blbě vypadám.
M: Cože jsem říkal?
F: No že blbě vypadám.
M: To jsem neříkal, vždyt víš, že se mi líbíš.
F: Jak moc?
M: Co jak moc?
F: Jak moc se ti líbím?
M: No normálně - moc.
F: Tak normálně nebo moc?
M: No moc, no.
F: A jak moc?
M: Šmarjá moc moc. Necháš mě dívat?
F: Já tě ruším? Tak já te ruším a blbě vypadám, že jo. Já tady taky nemusím být.
M: mlčí Nemusíš.
F: Ty mlčíš? Takže tu nemusím být?
M: Cože? Ale jiste že tu musíš být.
F: Musím? Tak já musím? Jisteže musím! Kdo by ti pral a vařil, že?
M: Ale prece víš, že te miluju.
F: Nevím. Jak to mám vědět? Jak mě miluješ?
M: Montoya se tlací na Schumachera. Co? Cože? Jo, miláčku, určitě máš pravdu?
F: Jak cože? Ty mě vůbec neposloucháš!
M: Počkej prosím tě chvíli. Jedou 49 kolo, ješte tři a budeme si povídat.
F: Musím ješte žehlit.
M: Tak běž žehlit.
F: Jisteže, já můžu jít žehlit a ty se budeš dívat.
M: úpění.. Tři kola miláčku, tři kola, potom klidně vyžehlím já.
F: Jistě, ty určitě vyžehlíš. Ty něco uděláš. To bych se dočkala. Kdy jsi tady naposled něco udelal? C-O-K-O-L-I-V.
M: Nikdy.
F: No jistě, to jsi celej ty.
M: Dáš už pokoj, prosím tě? Za chvíli bude konec.
F: Ne za chvíli. Hned je konec. Mám toho dost. Jdu pryč. Nebudu utrácet svý mládí s někým, jako seš ty.
M: Cože nebudeš utrácet? Mohla bys prosím tě chvilku mlčet? Male odevzdaně vstává, přináší z kuchyně chipsy a podává je female. Female naštvaně bere pytlík a cpe si do pusy plnou hrst chipsů.
F: Myslíš, že jsem tlustá? Asi bych to neměla jíst, co ?
M: Zoufale chytá hlavu do dlaní.......................

Nemocniční chodbou jde sestra a tlačí vozík s pacientem. Ten na ni žalostně kouká a prosí: Sestřičko, zkusíme to ještě na ARO, prosím! Sestřička však kategoricky odmítá: Paní doktorka řekla, že do márnice, tak jedeme do márnice!

Novinářka šla takhle po předměstí a všimla si jednoho malého staříka, jak se v houpacím křesle vyvaluje ve slunečních paprscích. Dostala nápad a jde k němu: Dobrý den, pane. Nemohla jsem si nevšimnout, jak vypadáte spokojeně. Mohl byste mi pro naše noviny prozradit recept na spokojený dlouhý život? Kouřím denně tři dvacky cigaret, za týden vypiji bednu whisky, jím tučná jídla a zásadně necvičím. To zní opravdu zajímavě. A kolik vám je? Jedenatřicet.

Prijde žena do hotelu a chce pokoj. Recepční ji odmítá s tím že není nic volného. Žena se nedá, že půjde spát třeba na půdu nebo do kurníku. V tom recepčního napadne, že na jednom čtyřlužáku jsou jen tři hosté, co čert nechtěl, samozřejmě chlapi. A tak ji to ubytováni nabídne. Žena souhlasí a jde se nahoru. Chlapi jí samozřejmě nadšeně uvítají, ale mají podmínku, budou jí dávat hádanky a když neuhodne, tak se s autorem hádanky pomiluje. Tak začnou. Ráno přijde recepční do pokoje a kouká : na jedné posteli chlap v bezvědomí, na druhé chlap v bezvědomí a na třetí muž šuká ženu zezadu a do rytmu zoufale křičí: Je to zr-za-vý a le-ze to po stro-mech. Ř e-kni ve-ver-ka ty krá-vo ne-bo t ě za-bi-ju!!!